ROZSÉVAČŮV ZPĚV

Je hlína země měkká

a zmládla jarní lidskou hořkou krví.

Jeť doba má, já již jdu.

Já kráčím v městech, v polích prvý.

Jak před tisíci lety

jsem míru Bůh i kvasu bouřlivého

a símě rozhazuji,

v němž jednota a zárodek spí všeho.

A v témže rozhození

já símě lásky nové obnovuji

i rudou, jak svět starou vzpouru

současně nítím, živím, rozžehuji.

Tak mezi hlídači tu dvěma

tvůj zápas nikdy neustává,

člověče, v zem tvá vzrůstá noha

i láska tvá i tvoje sláva.