ROZTOULANÝ.

Nemohu odvyknout, nemohu se zmoci,

abych se netoulal po vsi do půlnoci.

Po vsi do půlnoci, když už všechno dřímá,

ať se mraky temní, ať prší, ať hřímá.

V tom posledním domku světélko v obloku,

přes pole a nivy u něho jsem v skoku.

Zaklepu naň jednou – síňkou Jerka šustí,

zaklepu naň dvakrát – do síňky mě pustí.

Líbám ji a naše srdce hodokvasí,

a když nejvíc tlukou, Jerka světlo zhasí.

K čemu ještě světlo, když nám svítí oči,

jako ty světlušky lesa na úbočí.