ROZTOUŽENÍ V PODJAŘÍ.

Po dlouhých letech sladký cit mnou hnul,

já zlehýnka vlásky tvé rozhrnul,

děťátko malé, já na klín tě vzal,

zlehka tě pohoupal.

Už večer, večer v jizbu se táh’,

mha bílá se trousila po střechách,

den umdléval, umdléval, zticha zhas,

mhou prostřikly zvony svých zvuků jas.

Děťátko, usnulo’s. A já jsem vstal,

ztichounka, abych tě nezburcoval,

zašel jsem k oknu, zřel do tiché tmy.

Šedivý večer! Bez konce žel!

Srdce mi rozbouřil, zakrvácel

a oči orosil mi!