Roztržitost.

Aby prošel dobře světem,

a moh’ přec jen trochu žít,

tu prý musí každý člověk

smysle povždy zdravé mít.

A přec nebude se nikdo

se mnou o tu pravdu přít,

že zas někdy lépe bývá,

když je člověk roztržit.

Když tak někdo něco vyved’,

co ho právě netěší,

tu si na svou roztržitost

pohodlně zahřeší.

A ten svět, jak už je dobrák,

příliš přísně neměří,

omluvě tak pronešené

na slovo hned uvěří.

Takováto roztržitost

není řídkým úkazem,

co vám tady nyní sdělím,

budiž toho důkazem.

Jeden k národu se hlásí

jakož věrný jeho syn,

k blahu vlasti cílí jenom

každé slovo, každý čin;

že však v strachu před svým chefem

jal se tuhle nevolit –

inu – on prý pozapomněl,

arciť – je tak roztržit.

Druhý honosil se všude,

že je v bitvách pravý rek,

ba že hrdinnou svou myslí

předčil dávno již svůj věk;

že však za poslední války

v přístodůlku hledal kryt –

inu – on se pozapomněl,

arciť – je tak roztržit.

Jiný dokazuje světu,

že je pravý lidumil,

a že nezná účel, k němuž

nebyl by již připlatil;

když však pro chudé se sbírá,

uzamčen jest jeho byt –

pozapomněl otevříti,

arciť – je tak roztržit.

Tu ten vytrubuje stále,

v umění jak pokročil,

a že není obor žádný,

v němž by se byl necvičil;

když pak ale zkoušen být měl,

nemoh’ slova povědít –

zalekl se, pozapomněl,

arciť – je tak roztržit.

Mladík v plesu dívku bavě,

v lásky cit se ponoří,

by pak získal srdce její,

o svém jmění hovoří;

když však potom po půlnoci

večeři má zaplatit,

nemá peněz – zapomněl je,

arciť – je tak roztržit.

Ten zas v každou větu klade

význam z cizích jazyků,

franštiny pak užívati

mívá nejvíc ve zvyku;

když však Francouz osloví ho,

není v stavu promluvit –

inu – on se pozarazil,

arciť – je tak roztržit.

Mnohdy dívka něžných cností

nenávidí svět ten zlý,

nechce znáti marnost jeho,

na modlitbách raděj’ dlí;

že ji však kdos v kapli viděl

do románu jednou zřít –

inu arciť – přechmátla se –

člověk bývá roztržit.

Solidnost svou stále staví

jistý kupec na odiv,

než by zkrátil věřitele,

nechtěl by být ani živ;

při bankrotu vidět ale,

věřitel že není kryt –

obchodník to nějak přehlíd’,

arciť – je tak roztržit.

Rozpředl jsem deklamaci,

ale jak ji ukončit?

je to nesnáz – není divu,

jsem snad také – roztržit.