Rozum bez Zjevení.

Ó vy mělké, nevěrecké hlavy,

rozumem Vás obdaroval Bůh,

ale duch Váš spí a slep jest, hluch,

za Vámi jdou slepě mělké davy.

Trváte-li hluší bez Zjevení?

Veďte směle ve tmy druha druh,

pohanský Vás obveseluj ruch,

hrozné bude Vaše probuzení!

Po spasné vy netoužíte víře,

máte za to, v některý že den

bez následků pomine Váš sen,

a že zahynete jako zvíře.

Trojjednoho Boha zapřít dovedete,

pokud vábí tělo Vaše kal;

až pak umoří Vás bol a žal,

ze sna svého bídně procítnete!

Zapuďte již temné mraky s očí,

jež Vám strojí nepřítel zlý ďas;

už jest věru svrchovaný čas,

živý duch Váš před soud Boží vkročí.

Ó ta smutná bezbožecká věda,

živíť ji jen vid a čich a hmat,

u každého plný chyb a vad –

duše lidská nahmatať se nedá!

Již zná v světle Božím rozum zdravý,

kteréž zkoumá Zjevení a svět,

spásonosná svatá věda věd,

ne však směšný rozoumek Váš hravý.

Bez Boha má dojít národ slávy?

Bez Boha má míti všechen lid

spokojenost, radost, blahobyt?

Jděte, učte, lečte, blažte bravy!

Nejlépe děti své vychová nábožná matka,

váží-li z pravdy a z lásky svá slovíčka sladká,

onať jak Maria v srdci svém pečlivě chová

jasná a blaživá, zjevená neklamná slova.

Otec-li rozumný působí s chotí svou spojenou silou,

dovede před bludy zhoubnými chrániti rodinu milou.

Rouhavého smělce, lháře,

žamputáře, pleticháře,

netrp ani hodinu,

sic ti zkazí rodinu.

Člověka, jenž mnoho plká,

chraň se více nežli vlka;

vlk jen tělo lidem trhá,

plkuš duši v zkázu vrhá.

Víc much schytáš na kapičku medoviny,

nežli na sud ostré kyseliny.

Člověka dřív slovem vlídným získáš,

nežli když mu hrubě v duši pískáš.

Moudrý v rozhovor se nedá

s opilým, jenž hádky hledá.

„O půjčku jsem namáhavě staral já se,

o splátku pak věřitel ať postará se.“

Tak jen bídník smýšlí, nevěda, že Bůh

vymáhati bude lehkovážný dluh.

Výkvětem bezbožné kultury

mohou býť šeredné nestvůry;

volte je do vzácných vzdělanců spolků,

i tam jsou spřežením zuřivých volků.

Tam, kde se Kristus Bůh nezná a zapírá,

blíženská láska a svornost hned vymírá;

druha druh všemožně klame a moří,

pokoj a blaženost v národě boří.

Čím větší jest vzdělanost bez Boha,

tím více zlá množí se mátoha.

Zchytralí nevěrci, vůdcové lidu,

soustavně vedou jej ve hroznou bídu.

Dáš-li se nevěrci v osidla lapit,

vlastní jen vinou svou budeš se trápit.