Rozvážlivost.

Ať se do divoké slávy,

Zabírají do pokladů,

Svými vynášejí právy,

Hledí krásy cti a hradů,

Plově v lodí spokojnosti

Vběhnu jistě k blaženosti.

Vida lidí mohovitých

Nesmyslná počínání,

Lícnou větrností spitých

Divotvorná vychloubání,

V tichu sedě myslím sobě:

Dojdouť svého cýle v hrobě.

Co ty boje, co ta jedu

Rozlívání v srdce tklivá?

Proč se v rozkošnosti medu

Vzteká člověk jak zvěř divá?

Dlouholi se bude tříti,

Neskrocenou pejchou bíti?

Jak sen přejde květ a sýla,

Sláva zhasne, blesk se ztratí,

V Bohu každá hrůzou žíla

Ztrne, ostrý cyt se zhatí;

V propastili bludů vzhlédne,

Vítěz světa jak chlap zbledne.

Mámli jako nepokojní

Vřelcy hnáti po bublině?

Neb co motejlové strojní

V zvučném máji po květině

Kouzlivé se ohlídati,

Mžiky štěstí prohlídati?

Dnes jsem, dnes mi vlídná mladost

Živobytí krásu sladí,

Dnes se sype s nebe radost,

Země k požívání vnadí,

V sadě veselého světa

Plésám jako růže květa.

Chodě po ourodné zemi

S tovaryši nevadnými,

Neb co ryba rozkošemi

Volně plyna sladnoucými,

Z květin vonných věnce viji,

Z radovánek rozkoš piji.

Odhrnuji trny bludu

Při slunečné rozumnosti,

V spatřování pravdy hudu

Dra se k chrámu blaženosti,

V ouzkosti se nekolíbám,

Moudrost ctím, a pokoj líbám.

Jako přítelkyně v cestě

Běhu nedrsného hlásky

Milostnými v hrdém městě,

V květném kraji čisté lásky

Putovníka provázejí,

S ním y v věčnost přecházejí.

S vrchu svého putování

Do hlubiny světa vzhlédna

Řeknu: Ušel rozdírání

Jsem y bouřícýho Ledna,

Palčivosti letní střely,

Že mé smysly v bouři bděly.

Bez lítosti krásné světy,

Lidi věncované zočím,

Jako vítěz z plesů v květy

Blaženosti stálé vkročím:

Neb mne průvodkyně zdravé

Vedou k bráně slávy pravé.