Rozvinul se list a zvadnul,

Rozvinul se list a zvadnul,

spadal květ dnes porozvit,

a co žití v nitro sválo,

žitím zase splápolalo,

a v tom ohni shořel cit.

Slunce zářilo a zniklo,

ptáček vyveď dětí řad,

den se víc a více krátí,

ach vše tajnou silou chvátí

v konec žití napořád.

Malý brouček svitnul nocí:

„Poslyš, pěvče jarních dob,

chceš-li šťastně v světě žíti,

nesmíš v ruchu tvorstva zříti

jen šílený pospěch v hrob.

Nebyl jsem, tu smrtí růže,

nový čas mne zrodil přec,

křídla v pelu zlato našly

a tu růži snad okrášlí

mládí tvého ruměnec.

Sny mohou býť květinami,

a mladistvé lásky zář

může hvězdou s nebes výše

do komůrky hleděť tiše

v bledé dívky sličnou tvář.“