Rozžehnání.

Už je konec mezi námi,

sladké snů mých potěšení!

Už je konec mezi námi,

mezi citův květinami

uzrálo nám rozloučení.

Moje láska byla krásná,

jak myšlenka spadlá s nebe;

co tmě dennice jest jasná,

co hříšníku ruka spásná

bylať moje víra v tebe.

Ach! já stavěl na ní hrady

blaženého živobytí,

soudil bůh: a rajské vnady

a naděje všecky všady

v pláč se měly proměniti!

Bolest dalas srdci mému

místo lásky požehnání – –

umřela jsi srdci mému,

lásku dala jsi jinému...

nuž, buď šťastná do skonání.

Nezná kletby láska moje:

se smrtí se snoubíc ráda,

s požehnáním ruce svoje,

by bůh ušetřil tě boje,

na tvou drahou hlavu skládá!