RUBÍNY.

Rubíny hoří v diademu

kol vlasů tvých ve hvězdném lemu,

i myslím, když zrak vzhledne k nim,

že bol tam zasel hložím svým

tu krev, kterou vzal srdci tvému.

A retu mému palčivému,

a dlouhým postem zemdlenému

rtů nachem kynou vábivým

rubíny.

A věren ráji ztracenému,

bych ulevit moh’ trudu svému,

do písní věkům budoucím

já zasazuji v zlata rým

vlastního srdce – ó věř jemu! –

rubíny!