RUCE.

Zřím prales nesmírný se z hrůzy nocí drát,

zřím prales bílý ve tmách nekonečný růst,

les báje nekonečný rukou obrovských,

zřím prales šíleně se v nebe zadírat –

Zřím s děsem milliardy rukou kostnatých,

jich v nebes zrcadlo hle vztekle hrozí dav – – –

– – – Háj hladovících ruk zde vychrtlých

a bláznů ruce sině průsvitné

a prsty vilných v hrozném svíjení,

dál v smrti zápasících v křeči zaťaté,

v nach zkrvácené ruce v bolestech

a uschlé ruce v touhy záchvatech,

tam hnusné hnáty mečem zuřící,

dráp vraha zrezavělý pochodní

a jiná stiská v mračna revolver;

roj drzých nehty hvězdy škrábe v tůň

a blesků láme s chechtem drátoví,

v šat oblak krví píše jedna vzlyk,

ta štětcem stírá zlato červánků,

tam klávesnici duhy pere prst,

lun, sluncí jiné maní kruší kov,

až hukot závratný řve kostí zdrcených – – –

Les báje nekonečný rukou obrovských

sám před zrcadlem nebes bílý prales zřím,

před mrtvým zrcadlem a němým od věků...

Strach stromy jiných ruk jak třtinou třese vír,

dvě pnou se ruce v závrať s kalichem,

v bol tichý ruka prosby schromená

a chvějící se dlaně žebráka:

v snách opojných mír prosí, smíření

před mrtvým zrcadlem a němým od věků –

v tmě s růží hrají lehké ruce žen

a nových pokolení údy pučí již

a dětské ruce k matce vztahují – – –

Všech nesčíslné statisící ruk

ždá pokrm uchvátit a sebe, boha v tmách

před mrtvým zrcadlem a němým od věků...