RUCE.

Vše ztichlo. Podivný ten večer v cit mi nesáh’!

Šel klidně okolo a zmizel v piniích.

Jen ruka neznámá se třásla na klávesách

a valčík italský dnes rozvázal svůj smích.

Ó, ruce neznámé, čí prsty jako z vosku

tak bílé, malé snad – to hrály v onen čas –

Ty zeleň Vzpomínky v mé duše vily trosku

na plesy lednové a skvělých sálů jas.

A já jich nepoznal, těch bílých rukou malých,

už tony veselé se vzduchem vzdálily. –

A já je líbat chtěl – jež v citu mého kalich

takt měkce houpavý dnes marně nalily.