RUCE.

V oslňující bělosti světla ležela země, jako kniha písní

otevřená před našimi zraky. A takto jsme pěli:

Hle, v této chvíli ruce milionů potkávají se, magický řetěz,

jenž obmyká všechny pevniny, pralesy, horstva,

a přes mlčenlivé říše všech moří vzpíná se k bratřím:

V městech, jež z hlubokých horizontů se tmí, tragická obětiště,

a kde slunce, mystická lampa, spuštěná nízko z kleneb azuritových,

krvavě doutná v dýmu, valícím se nad nádražími a kathedrálami,

paláci králů a vojsk, parlamenty, žaláři, amfiteatry

a kde žár milionů srdcí v soumračná nebesa duchů

rozdrážděn sálá, v horečném větru slasti a smrti,

zrní žhavého uhlí, železným nástrojem rozrývané; –

v zasmušilých mlčeních nížin, v bolestných předtuchách léta,

když květem vyvřelé proudy sil jarních jak láva kamení v nepohnutosti,

dni, jak dělníci tajemných hutí za sebou plíží se unaveni,

a v krůpějích potu jiskří se člověk i zvíře, bratrsky sepjati ve jho,

pod jedním bičem neviditelným, od východu k západu šlehajícím; –

na vlnách moří a duší, kde úzkostně povely plavců, stržené vírem,

kolem stožárů krouží, oněmlé jásotem blesků, když nebe a vodstva

slily se v jediný element hrůzy a smrti; –

u všech výhní, stavů a lisů, v lomech a podzemních štolách,

na staveništích faraonů, kde zapřaženi úpí národové

a staví hroby gigantické pánům nad nesčíslnými; –

v démonickém pohybu kol, pístů a pák a nad hlavami letících kladiv; –

na bojištích, ve hvězdárnách, učilištích, lazaretech, laboratořích; –

v dílnách mistrů, zamyšlených nad mramorem, kde dříme

svět mocnější hrůzy a slávy a z hmoty odvěkých mrákot

napolo ozářen vstává v blýskotu dlát a v tvůrčím zjitřením zraků; –

a tam, kde vášeň na sopečných úpatích smrti nechává kvésti

oranžové zahrady touhy a zráti vína a jedy nejohnivější

v horečném slunci nikdy nezapadajícím; a kde rozkoš,

alchymista otrávený parami svého marného varu,

šílí v halucinacích; – v soumracích tajemství a hudby,

kde myšlenka blíží se k místům zapovězeným a v orchestrech hřmících

snem harmonie ztracené zakvílí kovy a ze strun

vane proud písní, jak vítr prvotní země nad únavou duší;

pod gestem panen elektrisujícím kde jiskří se jara omamující,

noc osudu zvoní polibků letem, jako rty řeřaví hvězdy

a žena, zbledlá náhle při zavolání svého skrytého jména, agoniemi

jako po stupních, kluzkých krví, sestupuje k zakletým pramenům žití,

v úpění věků do kruhu hnaných, v žárlivé vření bytostí neviditelných,

a s výkřikem hrůzy zpět letí, siná, a bolestnými plameny rukou

k prsům tiskne svou kořist: život kvílící v potkání tohoto slunce; – –

v nárazech tisíce vůlí, stržených proudy tvé mystické vůle,

jediný ve všech milionech pracuje člověk, třesou se ruce nesčíslné,

z věků do věků v křeči napínají se, nikdy neumdlévající

na obou polokoulích země... V tragickém triumfu snění

jak ruce dítěte hvězdami pohrávají si jak drahokamy,

ale při procitnutí nabíhají a tuhnou, krvavé vraždou,

zmodralé mrazem věků a v letu země, nad propastmi vrávorající,

zachytávají se v zoufalství vegetace její... Šílené ruce krutého lovce

ve štvanici živlů! Kletbou stížené ruce otroka polonahého

u šarlatových výhní práce! V sepjetí modlitby úderem blesku

jak písek ztavené ruce přemoženého! A slzami smyté,

bělostné, září přetékající, vždy krvácejícími stigmaty lásky

poznamenané! Magické, léčivé, dotknutím čela čtoucí myšlenky bratří!

Královské, rozdávající! V nebeská ukolébání uspávající!

Zethernělé jak světlo a k ovoci mystických stromů

prodlužující se celým vesmírem do nekonečna! – –

A ruce naše, zapjaté v magický řetěz rukou nesčíslných,

chvějí se proudem bratrské síly, jenž do nich naráží z dálek,

stále mocnější tlakem věků. Nepřetržité vlny

bolesti, odvahy, šílenství, rozkoše, oslnění a lásky

probíhají nám tělem. A v úderu větru jejich, smysly zhasínajícím,

cítíme, jak řetěz náš, zachycen rukama bytostí vyšších,

v nový řetěz se zapíná do všech prostorů hvězdných

a objímá světy. – A tehdy na otázku bolestnou,

staletí skrývanou v bázni, jako tajemství rodu,

jež prvorození sdělují prvorozeným, umírajíce,

uslyšeli jsme kolozpěv vod, hvězd a srdcí a mezi slokami jeho,

v intervalech kadence melancholické, dithyramb světů za sebou následujících.