Ruch práce.

V snech utonul jsem v jasném odpoledni:

Orlice černá křídla rozestřela,

do sivých mraků ohněm prorážela,

a pod ní zástupové nepřehlední!

Kněz Václav na bílé jel brůně přední.

V blesk brně trčí dřevce zkrvavělá...

Orlice letem k horám hranic spěla –

trou za ní s chřestem mrakové se lední...

Ruch práce z venku snu rve pavučinu.

Tep kladiv, křik a skřipot kar a kladky –

což nelze snít zde v chvíli odpočinu?

Jdu z chrámu ven, den taví duše chmuru.

A udiveně obracím se zpátky:

co den ta stavba roste k nebi vzhůru!