RUDOHOŘÍ.

Posupně a hrdě ční

v mír a pokoj sváteční

české hory v dálném šeru

na severu,

slyš, co z hlubin jejich zní.

Není pastýřů to zjev

nad jeslemi, ani zpěv

serafínských harf a tónů:

v hlahol zvonů

vře to věrná česká krev.

A ran temných ráz a hrom

slyšíš dunět v tichu tom,

kováři si pospěšují,

sílu kují

hrdých vrahů na průlom.

A šum slyšíš, kovu syk,

jisker trysk a jisker znik,

čest se brousí v díle hbitém

s jemným břitem,

všech roun zlatých výbojník.

A ten vyjde z hlubin hor

silou mlád v náš rmut a spor,

vzplane země pod přímrakem,

jeho zrakem

srdce zjihnou prosta kor.

Posupně a hrdě ční

v mír a pokoj vánoční

české hory v dálném šeru

na severu,

vítězův krok ztad k nám zní.

Vítán buď, nás v boji ztuž,

by stál věrně k muži muž,

čistou duší dílu oddán,

nezaprodán – –

Vítán buď, čas přišel juž!