RUDOLF HABSBURSKÝ PAPEŽI MIKULÁŠOVI III.

Nám zdá se býti patřično a slušno,

by Apoštolská Svatost Vaše znala

výsledek boje onoho, jejž zdvihl

i proti nám i svaté římské říši

způsobem nerozumným, ač byl přisáh

přísahu věrnosti i lenní služby,

král Čechů jasný, Otakar, ten stálý

a neúnavný záškodník i říše

i žití Našeho a spásy Naší.

Král jmenovaný o Letnicích vytrh

a vpadnuv v země říšské pustošil je

i požárem i hrubým popleněním.

Měst mnohých dobyl, mnohých pevných hradů

se zmocnil šturmem nebo přepadením.

Urážek takých počtem, zřejmou hanou

a posměchem v nich byvše donuceni

meč tasili jsme, který Bůh nám svěřil

k ochraně blaha, jehož hlavní pilíř

král tento byl by podvrátil už skorem.

A tak jsme My a syn Náš milovaný,

a přítel drahý, uherský král jasný,

ten den po svátku, jejž má zasvěcený

apoštol Kristův svatý Bartoloměj,

ležení Našich vojsk tak položili,

že sotva na německou jednu míli

jsme od českého krále v dálce byli.

A v pátek ráno, když jsme poprosili

věčného Boha o vydatnou pomoc,

My v šiku vytrhli a tam se brali,

kde český král, když voj byl k bitvě sřadil,

výsledek její s nadějemi čekal.

Zde rozpálena hledem na korouhve

a rozvášněna chutí bojování

se vojska srazila. Meč vrazil na meč

a vojín volil zvítězit neb padnout.

Pod zvířat kopyty zde mnozí mřeli,

jichž statečnost by byla odolala

v zápase s člověkem. A krve bylo

po půdě země rozlito, že hnusem

se život stal i těmto bojujícím

i oněm, kteří boji přihlíželi.

Statečná vojska Naše v posled přece

– ne silou svojí, ale silou Boha,

jenž všecko zmůže – slavně zvítězila.

Vojáci krále českého jsou hnáni

do blízké řeky, kde buď sesekáni,

buď proudem zahubeni nebo také

zajati byli. Málo jen jich ušlo.

A onen král, ač opuštěn se viděl,

neb Smrt a útěk síly jeho vzaly –

praporům Našim vítězným se nevzdal

a neustoupil. Jak rek válčil ještě

a bil se s úctyhodnou hrdinností,

ač smrtelně už raněn – a tak v posled

byl kůň mu skolen a on doražen byl

vojáky Našimi. Tak král ten mocný

i slávu vítězství i život ztratil.

Však víme, nebyl potřen rukou Naší,

leč rukou Boha padl, který přispěl

Nám v těžkém boji. Milost tuto vzali

jsme v pokoře jak milosti ty všechny,

jež Všemohoucí na Nás vylít ráčil,

a připočetli jsme je k cti a slávě

božského jmena. Všecko to a jiné,

co zdá se Nám, že příjemno a milo

je Králi Nejvyššímu, chceme vzdáti

i Synu jeho, Jezu Kristu, Pánu,

v čemž račiž Vaše Apoštolská Milost,

jež zástupcem je božím na té zemi,

nás pomocí i radou podporovat.