Rudy.

Druhdy rostly zlaté pruty

v dolních vrstvách českých hor,

a přec mnohokráte krutý

v zemi zuřil hlad a mor.

Císař Karel moh’ pobíti

zlatým plechem Pražský hrad,

a přec nemoh’ zameziti

nouzi lidu, trapný hlad.

Svědek tomu na Petříně

nazvaná zeď hladová;

poskytnula chleb chudině

stavba tato Karlova.

Lid opouštěl pracné rádlo,

nedbaje, by žíto sel;

v písku hledal zlaté prádlo,

z lakoty vyhladověl. –

Oželíme zlaté báně

Jílovské a Kašperské,

bohaté i jiné stráně,

zlaté zrní Písecké.

Schudla sice Hora Kutná,

Příbram posud vévodí,

Březová též není smutná;

stříbro na den vyvodí.

V Krušných dolech roste síra,

hnědá měď i bílý cín;

olovo se též vybírá,

rtuť i zinek z dolních mín. –

Ve tvém lůně, česká země,

leží všeho zboží sklad:

v pilné ruce však tvé plémě

nepřeberný má poklad.