RUKAVIČKA.

Z těch zašlých snů mi v žití zbyla

ta malá rukavička bílá.

V těch dlouhých nocích beze spaní

vždy v vzpomínkách se dívám na ni.

A vidím drahé, známé rysy,

jak zářily mi kouzlem kdysi.

A cítím tisk té ručky malé

i kouzlo lásky neskonalé.

Pak uložím ji znovu zase,

jak nad tebou zem zavřela se.

A to je vše – a mně to stačí,

tu celou noc pak probdít v pláči.