Rukodílny.

Čech nejradši hospodaří

na dědičné roli své;

než, i dílo se mu daří,

ku kterému chuť ho zve.

V žádné dílně není líný,

s Němcem běží o závod.

Na melivo žene mlýny

tokem nebo párou vod.

Ze lnu, z řepky olej tlačí,

pivo z ječmene vaří,

ze buráku se mu sladčí

cukrový var podaří.

Barví hedvábí a vlnu,

nítě, přízi, tkanice,

vytiskuje na bavlnu

obrazy a květnice.

Kosmanoské šátky chválí

sám i hrdý Angličan;

Strakonické čapky v dáli

kupuje Zadunajan.

Horák plátno tká a bílí

Krkonošů na patě,

Domažlík s kalouny pílí

po nevelké odplatě.

Rudohorští pletou krajky,

Zvykov tence přísti zná,

Liberk sukna, Warnsdorf cajky,

Jilemnice kmenty tká.

Ze skla Jablonc perly krásné,

Turnov skládá kamení,

jakou barvou, mysl žasne,

křemen pouhý vymění.

Hořovice s Novou Hutí

zlatu vzdory dělají,

skvostné šperky dámám k chuti

ze železa slévají.

Dávno došla ctného jmena

čistá, barvená i skla;

v zámoří uznána cena

českého i zrcadla.

Porcelán se také chválí,

kamenina, majolík,

i co z hlíny se vypálí,

i co dělá nástrojník.

Průmyslné české práce

světem se proslavily;

křišťalové i paláce

poctu jim přisoudily.