RUS. (II.)

Pod knutou kozáků a v kriminálech,

ve stínu šibenic a na Sibíři

myšlenka rostla o životě novém

a sytila se chybami a bludy,

odkazy otců, zločiny a hříchy

těch, již se mocnými zvou světa toho.

Kolikrát způsobem svým zabušila

na stoly hodovní jim. Kolikráte

své Mene tekel psala na tapety

jich zlatem blýskajících velkých sálů!

Kolikrát zvonů hlasy burcovaly,

z podzemí hřmíce, svědomí i duše!

A všecko marně. Hluší neslyšeli

a žilo se, jak nebylo by smrti,

a hřešilo, jak nebylo by konců.

A zatím sny o novém žití rychle

se tělem stávaly, a tělo rostlo

a čekalo dne neúprosných soudů.