Rusalka.

Povzdechy letí z srdce stísněného:

Jak ráda bych se dala člověkovi.

Kde najdu stopu jeho,

a kdo mi věrně poví,

kde on dnes loví?

I jedibaby jsem se marně ptala.

Kdo dá mi sladkou radu?

Noc nitky kouzelné již stkala.

Nad propast nohu kladu:

jdu k povzletu či k pádu?

Nemohu se sestrami pěti,

ni tančit s nimi v reji.

Když ptáci kolem letí

a potěšit mne chtějí,

ni trochu já se neusměji.

Snad noc mne otrávila jedy všemi.

Co v nitru mém se děje?

Ptáci, oh, ovějte mne perutěmi,

co o člověku víte, povězte mi,

co dělá, nač myslí si a kde je?...

Snad smrt jej cestou nepotkala?

Upadl v doupě hadů?

Noc nitky kouzelné si stkala.

Nad propast nohu kladu:

jdu k povzletu i k pádu.