RUSALKY

Zlatovlasé, bledé víly

tančí na dně lesklých vod;

zlatovlasé, bledé víly

v křišťálném svém zámku kvílí,

rusalek lká smavých rod.

Nad lož z ebenu se sklání,

na němž mrtev leží jun:

nevzbudí ho ni vil lkání,

nevzbudí ho ni kvil, štkání,

nevzbudí ho ni zvuk strun.

Bída zírá z jeho tváří,

z jeho očí zírá bol,

zlomený v nich odboj září,

jenž se s hnusem žití páří,

ubit v třesku kladiv, kol.

Líbají mu oči, líce,

líbají mu čelo, skráň,

hlučnou píseň zpívajíce,

víří kolem něho, kštice

jejich zlaté vlají naň.

„Krásný june, krásný june,

k životu se probuď zas,

krásný june, krásný june,

procitni zde v říši slunné,

chystáme ti hodokvas.

Běda ti, ó, krutý světe,

mrzký vrahu synů svých,

přijde bouř a tebe smete,

z ruin tvých svět nový vzkvete,

vzroste plémě mužů lvích.“

Zlatovlasé, bledé víly

neslaví dnes již svůj hod,

zlatovlasé, bledé víly

juna do leknínu skryly,

na hladině jenž čněl vod.