RUŠITEL.

Proč jen ten ponocný

krajinou houká,

když mi můj hošíček

do očí kouká?

Vždycky nás vyruší,

když se chcem líbat,

takže se musíme

s polibky skrývat.

Vždycky ty líbánky

milé a sladké

změní nám ponocný

z dlouhých – na krátké.

Kdybys ty, ponocný,

znal city lásky,

běžel bys zulíbat

své ženě vrásky.

Ale, že o lásce

pramálo soudíš,

opustíš žínku svou

a nocí bloudíš!

Proč jen ten ponocný

krajinou zvučí,

když mě můj miláček

lásku znát učí?