RUSKÁ. (I.)

Staletí bída i otroctví spalo

v zemi bez hranic...

Na trůně daleko od svého lidu

car – báťuška!

Byly vojny – i sláva a lesk,

dějiny byly, jež scvrklou rukou

cizinci psali.

Byl jazyk, jímž mluvily vesnické děti,

jehož neznali caři,

paláce byly, kde v nádheře žili

pozlacení rabi,

chrámy, kde ztrnulý, přísný a zlý

díval se s obrazů Bůh

na svoje němé a nešťastné stádo!

Zlatá a vonná ložnice byla

kde vilné své tělo nabízela

vládkyně každá v letopisech,

carevna – mátuška!