RUSKÁ. (VI.)

Kolik úzkostí, muk a utrpení,

kolik trní a hloží,

jakou křížovou cestu

jsi nám připravila,

ó Rusi!

Na naše sny, na naše naděje,

na naši starou a nezlomnou víru

ještě dnes neumíš odpovědět,

veliká naše zhrzená lásko,

ó Rusi!

Do jakých nových a hroznějších pekel

vede tě surový východní osud?

Mlčí tvé stepi, lány i pralesy,

nízko kdes na zemi ponížen, sláb

plazí se nešťastný lid.

Lid,

jenž krutě byl potrestán za to,

že o bohu velkém a spravedlivém,

o zemi svaté,

o lidech svatých,

o lásce nekonečné,

když dusil se v dýmu vlastního domu,

když krev jeho bratří skrz prsty mu tekla,

když srdce v něm zemřelo i hasly oči –

snil, snil, snil!