RUSKO V LEDNU 1905. (II. „V Petrohradě ticho...“)

V Petrohradě ticho. Zametají sníh,

poněvadž byl zrudlý krví zabitých.

Opraví se dlažba, holých ruk zbraň mdlá,

do vybitých oken dají nová skla.

Ve špitálech pilno: oheň na tváři

obvazují, řežou údy felčaři.

Pilno u soudů je, živo v pevnostech,

řetězy tam řinčí v černých mokrých zdech.

Tesaři mnou ruce: Není bídy víc,

stát objednal u nás řadu šibenic.

V divadlech zas hrají, vracejí se tam

velkoknížata ctná ke svým baletkám.

Žurnálů zas denně spousta vyletá

a že v Rusi klidno, hlásá do světa.

Klidno v svaté Rusi... Denně vlaky jdou,

vezou reservisty na pláň mandžurskou.

V továrnách se robí děla, kulky, zbraň

pro případy všechny – – Bože, cara chraň!