RUSKÝM MLAĎÁTKŮM

Jak lilje pokosené,

hozené k dveřím chat,

po návsi roztroušené –

jdi, jdi se podívat!

Jak rybky lekající

sotva dech zachytnou...

Evropo tancující

s tou humanitou pochybnou,

tisíce roste stohů

těch dítek rdoušených,

žaloba na tě k Bohu

a kletba na tvůj smích,

na maitress tvojich kmenty,

buržoů kvas a hod,

na rvavé parlamenty

a na ten celý rod.

Viz, od chaty jde k chatě

Hlad a Smrt, jeho žnec,

tam kosí vrchovatě,

vše složí na konec.

Slyš chropot dětských rtíků,

je stesk to, naděj ještě snad těch,

jež pět by chtěly píseň díků

a mrouce patří na Západ!