RUŠNÝ ZVUK!

Tmí se zvolna, den nechce stát,

noc mlhy na luhy hází,

v západě už se chystají spát

červánci růžové nazí.

Svlékli se ze šatů slunečních,

prohřál je, znavil teplý jih,

bez šatu – horko je moří –

chtějí se vykoupat v moři.

Z daleka táhlý zvonů hlas

po nivách roztoužen spěchá,

unyle hlavu kloní klas,

korunku zavírá lecha.

V údolí zmáhá se posvátný klid,

po trávě rosa se třpytí,

poslední slunce purpurný vid

na celách skalin se nítí.

U meze křepelčin tesklivý tluk

rozprchlé svolává děti,

ticho zas; z dálky jen rušný zní zvuk:

noční pták do lesa letí.