Růže a děvče.

Na zahradě kvete růže,

To růžička červená;

Nikdo k růži té nemůže,

Jest trním ochráněná;

Jen barevní motýlkové,

Jako hraví blázínkové,

V pravo, v levo Iítají,

Lístky její Iíbají.

Za dne kvete v plné kráse,

Po slunci se ohlíží;

Pozdním večerem však zdá se,

Že se v smutek pohříží:

Svine se, skloní hlavinku,

A v jejím nachovém vínku

Pojeví se perličky

Co bolestné slzičky.

Kvete děvče u Vltavy,

Děvčátko nelíbané;

Jeť starými tetičkami

Ve dne, v noci hlídané;

Jen ztřeštění panáčkové,

Jako praví blázínkové,

Kolem okna běhají,

Po děvčátku šilhají.

Kvete děvče v rajské kráse,

Spanilé a nevinné,

Po anjelsku usmívá se

To poupátko dětinné.

Po samotě předce touží,

Tajný zármutek ji souží;

Proto její tvářičky

Často rosí slzičky.