Růže a Naděje.

O růžích z Jericha tu pověst znáte,

jež suché, vzrostlé v písku ve závěji

se v květy bájné krásy rozvíjejí,

jak v půlnoci když zavzní zvony svaté.

Ó takou růži též vy v srdcích máte!

Tlí suché v hloubi duší lístky její,

však písně vánoční jak tóny znějí,

plá růže, dýchá, v záři svojí zlaté!

Ó lidu naděje! Tys růže ona,

na chvíli uschlá, avšak věčně živá,

vždy sílu v ňadra dýchající, vonná!

Ó plaň nám v srdcích, o něž útok láme

se bojů zlých, jen kouzlo tvé nám zbývá,

než Spasitele svého uvítáme!