Růže a pupen.

Vůkol lásky okem

Zřela Vesna v jase,

Na kři na vysokém

Růže rozvila se.

Zdola na tom sloupě

Rostlo něžné poupě.

Nelibotá lupen

Od vánku se z jitra,

Růžový to pupen

Vece k růži z nitra:

Kéž mi možno, máti,

V tvojí kráse vzpláti!

Nikdo se, mé dítě,

Nemůž kráse učiť,

Na lásky jen prýtě

Může krása pučiť;

Zahoř láskou vroucí,

Zkvěteš krásou skvoucí.

Poupě na svém stvolu

Rozžalostilo se,

A znak svojich bolů

Projevilo v rose:

Ach což mi to hlásí!

Nedočkám se krásy.

Večer libý vzplanul

V šarlatovém zlatě,

Sladký zápach vanul

Vůkol přebohatě;

Slavík na ohrázce

Zapěl o své lásce.

Lidé z pouti táhli,

Pěli z útrob tísně,

A Bůh neobsáhlý

Předmět byl jich písně,

Jak vše jeho touha

Jestiť láska pouhá.

Pupen ve svém smutku

Slyší tyto hlásky,

Ai tu z toho skutku

Vzhárá ohněm lásky,

Až se z toho vznětu

Rozvil v krásy květu.

Ne to slavík pěje

V houští u potoka,

Boží řeč to leje

Z úst se od proroka:

Hárej Božím citem,

Vzkveteš věčným svitem.