RŮŽE BULHARSKA.

Vy sladké růže na bulharských ladech,

tak medoústé v rozkvétání jarém,

ó co jste vydchly vonných slz a vzdechů,

co mladých duší pro ten bašův harém!

Což odervaly ruce zotročilé

vám stotisíců slastně puklých poupat,

by mohla otrokyně v hnusném poutě

se v jedné kapce vaší vůně koupat!

Jak vymučili lásky sen vám ze rtů,

by vonnou zpověď vssála jatá žena

a kouzlem tajným z vaší mluvy zpilá

v tu vilnou náruč klesla omámena!

Což kupčili a vyvážili zlatem

tu krůpěj vyroněnou smrtí vaší!

Když perly odalisce ona zrosí

pak slza žalu: což jest perlou dražší?

V tu krůpěj vyplakána vesna lásky

i volnost blahá, růžná rozkoš mládí;

což divu, že ta vůně moslemína

v ráj, ve hurisky zemské lokty svádí!

Té vůně dech, ta jatá duše růží,

jež vála volně k slunci nad východem,

z pout křišťálu až do červánků vnikla,

jichž vy jste dcery podobou i rodem.

A když ta zoře krvepurpurová

jak prapor vedla junáky a muže,

když vydali též oni krev i duše:

hoj, ne-li pro vás, bulharské vy růže?

Když vyletěly blesky msty a vzdoru

z tak mnohé ruky, potud hanbou spjaté,

zdaž nebylo to pro vás, růže krásné,

by též jste kvetly na svobodě zlaté?

Již ověnčete krasavici volnou,

ráj vdechněte jí v tiché s junem scházky,

již bulharským jste skráním vykoupeny,

vy sladké růže svobody a lásky!