Růže domova.

Ach, můj život panenský byl jiný,

než mě osud zahnal do ciziny;

čekám stále, čekám s jara k letu,

nikde zeleně však, nikde květů!

Kdyby rodný kraj můj slunný, smavý

nebyl těžší nežli šátek hlavy,

věru bych se vrátila v tu chvíli

k rodné chatě pro kus země milý.

Pro ten klenot, pod horou jenž leží,

stále ozářený, stále svěží,

pro zahrádku, růžemi jež zkvétá,

vždyť po růžích v cizině je veta.