Růže duchovní.

Růže rozkvetlá v suchopáru vadla,

Tož děva sličná – to její po kráse

Sestra – ji v něžné svlažila k novému

Rozkvětu lásce.

Eihle krásnější uvadá tu růže!

Ach duše, tvorstev všelikých to výbor,

Nemravův hříšných se puchem přemocným

Smrtně zatýká.

Proč se nestáváš pramenem životným

Té duši strastné? Hojivý do rány

Proč tuhé balsam neleješ, morová než utkne

Zhoubně ji rána?

Ach ty se zdráháš! Ledovou korou ti

Srdce obtáhlať mrazivá netečnost,

Lásky odtamtud spanilé sežehši

Síji mladistvou.

Roznětiž božskou v hrudi své milostnost,

A vkapej s láskou v lupení uvadlé

Vláhu obléčnou, a radostně zkvitne

Růže duchovní.