Růže – láska. (1.)

Srdcem mým tak tajně cos pohrává,

tajně tak, jak vánek v podletí,

jako když se z duše poupěti

v ranním klidu růže propukává.

Mír velebný vůkolí uspává,

jakby ctil to svaté početí,

pro květ když si poupě zaletí

k nebi tam, kde z lůžka slunce vstává.

Oheň tam, a síla ohněm živá

zardí se, a poupě planoucí

v rozkvétání slzou se rozchvívá.

Slza? nač? zda život bolest plodí?

stráta snu? či osud budoucí?

„Lásky svět se v slzách tady rodí!“