(Růže na bílé hoře.)

Chráme lásky! proč tvé oko roní

slzy v půdu tady svěcenou?

dobu-li tu hledáš blaženou

a tvé srdce světem bloudí pro ni?

Darmo stesk, ach darmo touha po ní,

vlast-li oplakáváš pohřbenou,

aneb hvězdu z cesty stracenou,

mrtvé bolesť nikdy nedohoní!

„Nevímť já, kde větší bolu váha,

víc-li pro své vlasti neštěstí,

či pro strátu lkám vlastního blaha:

vímť jen, že jsem osiřelé robě,

zrozené, vyrostlé v bolesti,

příteli, já pláču zde – pro obě!“