Růže polední. (1.)

Růže krásná, sestro lásky mojí!

proč tak skláníš smutnou hlavu svou?

horké-li ti slunce hlavu pálí?

čili rosu hledáš stracenou?

Stojím nade smutnou krásou tvojí,

jak jsem z rána v polosnění stál,

bolestnou kdy svaté noci touhu

v slzách červánek ti uspával,

a jak tehda hledám písně. – Marně! –

Mdlý tvůj květ mé lásky neslyší!

Krásná jsi o růže o poledni,

ráno však jsi byla krásnější!