Růže polední. (2.)

Slunce pálí. – Růže, moje růže,

kde je svěží ranní rosa tvá?

kde ta vůně, kde ta barva živá?

drahá růže má, ty tak jsi mdlá! –

Ach snad zhyneš! Růže, moje růže,

nehyň, nemři, krásné kouzlo mé!

jakby pro Tvůj život čarokrásný

nebylo živého pramene.

A by vyschly vody čistosvěží

v světě celém, drahá růže má!

nesmíš zhynout, pokud jedinou jen

slzu ještě láska v srdci má!