Růže polední. (5.)

Slzy mé tě jindy zdobívaly,

jako rosa v květu zakrytá,

teď jsou marné. – Růže, moje růže,

což tě pálí teď ta láska má?

Neboj se! ta slza nepopálí,

kterou láska roní nad jinou,

tehda jen je oheň srdcežhavý,

jestli pláče sama nad sebou.

Slzy moje! věno z lásky zbylé,

ona nechce vás – však jenom dál,

snad mi bledé líce ovlažíte,

snad mi popálíte – srdce žal!