Růže polední. (7.)

Zvadneš-li má růže prostomilá,

pečlivě tvé lístky uschovám

v knize té, která mě naučila,

jak tě chovat, jak tě pěstit mám.

Za každý list knihy lístek jeden,

a kde svadlý bude poslední,

připíšu si smutné naučení,

kterak růže vadnou v poledni. –

Jeť to srdce kniha listů věčná,

mnoho je v ní pravdy čítati,

však čím dál s ní kráčím po životě,

tím víc zbývá do ní zapsati!