Růže v listopadu.

Na vlhké trávě, těžce porosené,

kde kupilo se listí větrem sváté

v nach žíhané a tmavě rezovaté,

šperk slední podjeseně zamyšlené,

jsem růži viděl, poupě otevřené,

do svadlých listů těsné vazby jaté

se smálo a sny všecky jara zlaté

s ním vzbouzely se v duši roztoužené.

Ó poupě, jak jsi dojemné a svěží!

tím krasší, že smrt na všem kolem leží,

čím více listí z holých větví sněží!

Z tvé koruny se taká vůně zvedá,

že duch v ní vůni všech tvých sester hledá

a na zimu to ani myslit nedá!