RŮŽE ZA BEZHVĚZDNÉ NOCI

Růže mi otevřela

noc, jež beze hvězd.

Vůně temná, bolestně vřelá

uvězněna v ní jest.

Noc když je bezhvězdná

a když v ní voní růže prudce,

není to růže, to žena je líbezná

na blízku, kol krku dává ti ruce.

Jak tu těká a jak tu čeká,

krásná žena s duší a s tělem,

prochvěna neznámou touhou a želem,

do srdce tobě balsámem vtéká.

Nezřel jsem jí, však tušil jen,

neslyšel jsem, jen sluchem cítil,

pramének světla než tenounce svítil,

když se probouzel den.