RŮŽE.

Tys vložila v mou ruku růži,

tys vložila v mou ruku růži vonnou, –

ach, jaký stesk mé srdce úží? –

mé city ve zpoménkách tonou.

Mé srdce nyje

po zašlém čase,

mé srdce nyje

po svadlé kráse,

leč, srdce, srdce, zda-li víš,

že čas ten nevrátí se již?

Tys vložila v mou ruku růži,

já stisk’ ji – ruka se mi chvěla, –

ach, jaký stesk mé srdce úží? –

hle, trn... má ruka krvácela...

Mé srdce nyje

po zašlém čase,

mé srdce nyje

po svadlé kráse,

leč, srdce, srdce, zda-li víš,

že čas ten nevrátí se již?

Tys vložila v mou ruku růži,

já zlíbal obě ruce tvoje, –

leč, jaký stesk mé srdce úží? –

ach nic... dnes krvácí jen srdce moje!

Mé srdce nyje

po zašlém čase,

mé srdce nyje

po svadlé kráse,

leč, srdce, srdce, zda-li víš,

že marně, marně krvácíš?!...