Růže.

Růže bílá sama kvete na zapomenutém hrobě.

I ať kvete v máji,

i ať kvete v letě,

s mrtvou, která hnije pod ní, nepřijdeme více k sobě.

Růže bílá hořce voní, nad ní chladně měsíc plane.

I ať růže voní,

ať měsíc plane,

jenom ať se neprobudí srdce dole zakopané.

Růže bílá smutně vadne, jižní vítr táhne z ticha.

I ať růže vadne,

i ať vítr táhne,

jen kdo dole dříme, ať to cizím lidem nevyvzdýchá.

Růže bílá k smrti stůně, nad ní skalní holub kvílí.

I ať růže stůně,

i ať holub kvílí,

jen ať z toho naposledy moje hlava nesešílí!