RŮŽE

Ty růže, které kvetly kolem,

jak zranil by je krutý žel,

jenž k nejtemnějším trýzním srdce

od věčnosti by náležel.

Sen mezi rty jak ochořelé

když vžene parnou lidskou krev,

na tváři ohni hektickými

a omamnými zahořev.

Jak nitro mušlí utajené,

tak damascenských růží střed

se nítil mocnou vášnivostí,

co jejich okraj v touze bled’.

Tu růže sluncem pukající

jak kněžny, které v životě

šly s nezbádaným rysem v lící

a s pýchou na rtu mimo tě.