RŮŽE.

Má dušinko, ty chceš růži,

Bys jí ňadra zdobila,

Až k oltáři s druhem klekneš,

By se’s navždy spojila.

Dám ti růži, však ta svadne,

Jako svadne láska tvá,

Za to však mé lásky růže

Věčně v duši kvésti má.

Růže tato neuvadne,

Sám jsem ti ji utvořil,

Z citů svých jsem lístky dával,

V srdce proud je ponořil.

Takovou ti růži dávám,

Ozdob se ní, duše má;

Až ti všecky růže svadnou,

Ta ti ještě vůni dá.

A když se s ní bavit budeš,

Pomníc, kdo ji daroval, –

Šeptneš snad s perlinkou v oku:

„On mne přece miloval.“