RŮŽE.

Ó růže, růže, růže,

tak jest jich plný sad!

a ty jsi jednu utrhla

a ty mi ji chceš dát?

Ba žeť, mně všechny uvadly

a já je měl tak rád.

A za tu tvoji růži,

co já ti za ni dám?

jen krůpěj rosy, dítě mé,

to všecko je, co mám.

Neb květy vadnou podvečer

a rosa zbývá nám.

Ó růže, růže, růže,

tak jest jich plný sad!

však není jich, co vidět jich

tam na západě plát. –

Svou nech si, nech, já půjdu tam

si svoje natrhat.

Tak daleká k nim cesta,

ba dál, než končí svět,

a z nich kdo jednu utrhne,

už nevrátí se zpět; –

a žádný víc mu neroste

a neuvadne květ.