Růže.

Po druhé kvetly růže v sadě

a opadaly brzo zas,

jich svadlé lístky na zahradě

jeseně věstí smutný čas.

Hle, vánek žlutým listím hrá si,

je uvadlé již nese dál,

a motýl zatím vzpomíná si,

co polibků si s růží vzal.

Ah po letech, až růže v květu

se budou v purpur odívat,

přijď, Julo má, se jenom v letu

na hrob můj prostý podívat.

A jednou z jara do kytice,

až hrob můj bude rozkvétat –

mně svaž dvě růže – nechci více –

jež nechtěla’s mi kdysi dát.