Růže.

Zem probouzí se v růžích svítání

a sama růže nese na skráni

a na ňadrech a za svým pasem.

Den v růžích vzplane, v růžích umírá,

noc rubáš hvězdný jemu prostírá,

jenž protkán růží jasem.

To jedno velké plání, běl a nach

a plameny, to hoří keřům v tmách,

kam pohledneš, tam růže všudy:

jich listy u cest leží a déšť jich

do vlasů padá, v klín, do listů knih,

na kolébku i růvek chudý.

Tak celé dny to hoří v přírodě,

ve vůni, něze, jasu, lahodě,

to moře růží stále vzrůstá;

by v zimě se nám nezastesklo víc,

dost zbude jich, plá jimi dětí líc

a mladá, svěží dívčí ústa.