Růže.

Bol truchlotěsný vadne,

Tvář krášlí růměnec:

Když pěje dívce ladné –

Ctnou píseň mládenec.

Kytaru miloladí,

Kytaru všemilou;

Jí z vydutin vyvádí

Zvuk rukou umělou.

A když o lásce zpívá,

Hlas výše vyniká,

Mráz libý ho prolívá,

Řeč se mu zajíká.

I ona oči sklopí,

Chtíc rajskou slzu skrýt,

Ní růži v ňadrech skropí –

Kýž možná růží být.

Když strun se zvuk zpovolna

Ve vzduchu potrácí,

A blahost obapolná

Řeč citu navrací:

Tu pěvci dótklivému

Svou děku panna vzdá,

A za odplatu jemu –

Z svých ňader růži dá.