Růže.

Růže stolistá, královna všech květů,

krásu svoji hlásá celému světu,

libou vůni přeje všem,

za krátko uvadne – nádhera jen snem.

Krása růží v barvách rrůzných

zmírní bol i v dobách hrůzných,

utěšený však pohled ten

roveň lásce – vidina jen.

Vezmi jen do rukou tu krásnou růži,

poznáš, – jak po chvále touží,

ve květu svém vidí spásu,

a trním chrání svoji krásu.

Zhlédneš-li růži na stromku,

dal bys jistě jí sta polibků

a třeba život její dosti hájený,

svůj osud však má přec jen určený.

Ceníš-li ty svůj život drahý,

chraň jej, – neb jinak jest planý,

a hleď, by se skvěl ve ctnosti,

pak překonáš svět již v mladosti.

Růže opadá, – tvoje mládí zvadne,

růži se však vyrovnat není tak snadné,

za vzor v srdci růži měj

a dobrými ctnostmi oplývej.

Když dospěješ k cíli života,

i pak ti bude věrna, růže stolistá,

náhrobek tvůj bude líbati,

proto hleď s růží život dokonati.